souteze.html
home.html
 

autoři:    Marcel Vondra, Jája Zajícová

REÁLKA

PARDUBICE  

Základním ideovým konceptem architektonického návrhu přestavby budovy bývalého reálného gymnázia, jež se jednoznačně presentuje jako novodobý zásah, je snaha o maximální otevření se budovy ke svému okolí tepajícího města.

Hmotová koncepce vychází z přesvědčení, že ve svém původu monofunkčně pojatá školní budova, musí být do budoucna čitelná ve svých nových funkcích, projevujících se i v exteriérovém výrazu.

Narušili jsme tudíž jasnou symetrii domu třemi hmotovými nuancemi, jež napovídají o odlišných provozech, ukrývajících se v jednotlivých částech interiéru.

V ohnisku budovy je situována hmota s vertikálním charakterem, jež je hlavním komunikačním jádrem domu. V levém křídle, funkčně koncipovaném pro širokou veřejnost, je vsazena hmota víceúčelového sálu, naopak v křídle pravém, administrativním, se projevuje hmota jednacích sálů na střeše, vyosená a v parteru zvýrazněná horizontálou, kopírující linku pěší trasy.

Hlavní foyer, do nějž ústí oba bezbariérové vstupy do budovy, je situován v ohnisku domu, u původního, pětiramenného schodiště. To je očištěno od obléhajících hmot a koncipováno jako výrazná prostorová dominanta vertikální osy budovy, doplněná dvojicí prosklených výtahů. Devět majestátných pilířů nesoucích schodiště, ční prostorem do úrovně třetího podlaží, kde pokračují v odlehčené podobě pilířů ocelových, nesoucích subtilní schodiště, jež ústí v nově využívaném podkroví.

Vertikální linku podtrhuje box nových sociálních zařízení objektu, ve výrazném červeném oplechování.

Vše je obaleno velkoplošným zasklením dvou odsazených stěn, umožňující velkorysé spojení interiéru s okolím a dále tak rozšiřující vnitřní svět. Skleněný obal, umožňující proudění a akumulaci vzduchu, vytváří celoroční tepelnou pohodu ve všech komunikačních prostorách objektu, je završen prosklenou střechou, umožňující sledovat proměny oblohy.

Zasklení se v nižších patrech přelévá na boční chodby a prosvětluje tak i nejzazší místa domu.

Levé křídlo, směrující do klidné části starého města, jsme vzhledem k nepříliš definované náplni budoucího provozu, koncipovali jako společenskou část. Zde se zásadním prostorovým prvkem stává vložení jasně čitelné hmoty, jež se svým křehkým opláštěním z dřevěného roštu kombinovaného s plnými dřevěnými plochami, prolíná starým křídlem budovy. V dřevěném kubusu je v parteru, v klenbami zastropených prostorách, situována kavárna, přístupná s foyer budovy i samostatným vstupem z Komenského náměstí. Ta se svou dřevěnou terasou, s interiérem spojenou velkými francouzskými okny, mírně levitující nad okolním terénem, přelévá do klidné části parku u kostela Zvěstování pany Marie.

Ve druhém patře, jež je spolu se třetím zbaveno vnitřních dělících a nosných stěn, stropních konstrukcí a krovu, se nachází víceúčelový společenský sál. Ten se svou prostorovou vzdušností, světlostí přes dvě podlaží, díky novému příhradovému zastřešení a posuvným dřevěným roštovým panelům, kopírujícím obvod sálu a umožňujícím zatemnění, poskytuje neomezenou variabilnost společenské náplně.

K sálu náleží zázemí a prostorné předsálí, linoucí se k ohnisku domu, schodišti.

Dřevěný kubus se do exteriéru dále propisuje na čelní stěně v hmotě vstupu do kavárny a odlehčených balkonů, na zadní straně kryje únikové schodiště a na vrcholu křídla je uzavřen sjednocující linkou mírné atiky.


   Výrazným prvkem levého křídla budovy je prostupující vyosená linka chodníku, řešící kolizní místo u střetu jižní stěny domu s rušnou komunikací Jahnovou. Pramení u zastávky městské hromadné dopravy v ose náměstí, se skleněným boxem trafiky a v červené lince zastřešení, prochází opticky domem, definujíce tok chodců.

Před budovou reálky se chodník v rampě, stejně jako terén v celé této hraně náměstí, zvedá na úroveň přízemí. To umožňuje oživit navržený průchod budovou vstupem do komerční galerie, situované v levé části parteru budovy.

Galerie upoutává skleněným hranolem navazujícím hmotově na box trafiky, jež je ve své podstatě otevřenou vitrínou vystavovaných děl a prolévá se po boku chodníku téměř celou pasáží.  Jižní strana budovy je v parteru do pasáže otevřena otvory v rytmu fasádního řádu, členěna zpevněnými pilíři.

Od poloviny pasáže chodník mírně klesá zpět na úroveň okolního terénu.

Vyosená horizontální linka se v pravém křídle, jež je od druhého podlaží koncipováno jako administrativní, určené spolu se střední částí budovy pro potřeby krajského úřadu, drobně propisuje do dispozic, vrcholíce ve čtvrtém podlaží ve skleněném hranolu dvou jednacích sálů. Ten je stranou ke středu domu a v zastřešení kryt lehkou, červeně oplechovanou konstrukcí, jež svým přesahem v jižním směru zastiňuje interiérové prostory a zároveň svým vyosením a lehkostí přináší budově jistou míru dynamiky.

Zbývající plochy střechy pravého křídla jsou využity jako terasa přiléhající ke sálům.

Jednací sály se přimykají ke konstrukci původního krovu, jež je ve středové a pravé části využit pro kancelářské provozy a v levé části pro umístění technologií provozu budovy.

Jejich část, spolu s prostory pro údržbu je též umístěna v suterénu budovy, nově přístupném pokračováním nouzového schodiště.

Urbanistický koncept vychází z faktu, že je budova situována mezi dva výrazné prostorové prvky a z jižní strany dotčena rušnou komunikací, ulicí Jahnovou.

První prostor – park na Komenského náměstí, vnímáme jako drobnou, ale podstatnou oázu zeleně, již v plné míře zachováváme a vhodně doplňujeme novými stromy a liniemi pěších cest, vycházejícími z budov vyššího významu. Ty se pomyslně setkávají v srdci parku na travnatém prostranství, v místě setkávání lidí, odpočinku úředníků, v místě s lavičkami či dřevěným podiem u vodního prvku. Uzavřenost „zeleného“ náměstí podtrhuje linka zastřešení zastávky, jež opticky odděluje park od rušné ulice.

Situování kavárenské terasy do tohoto místa jen podtrhuje ideu zklidnění a zastavení se…

   Druhý prostor trojúhelníkového půdorysu, dnes degradovaný na místo odkládání automobilů, utváříme jako vydlážděné náměstí s ulicí v jeho ose. „S“ tvarem komunikace zklidňujeme a zpomalujeme dopravu a v prostorných vydlážděních vytváříme důstojný předprostor budov zde situovaných, včetně místa před druhým vstupem do budovy reálného gymnasia.

Plocha je doplněna zdánlivými solitéry stromů, kopírujících základní směry okolí.

Veškerým přilehlým prostorem jsou co nejméně konfliktně vedeny cyklostezky, zpevněné plochy umožňují nárazové zásobování a údržbu budov.

Principem konstrukčního řešení, je zpevnění stávajícího zdiva v místech nových otvorů přiloženou ocelovou konstrukcí, jež je především v interiéru přiznána. Ke ztužení očištěného schodiště dochází betonovým patrem v místě výtahů a novou obvodovou stěnou do dvorků budovy.

V místě sálu je od druhého podlaží ponechána pouze konstrukce obvodového zdiva, do nějž je vložena a přimknuta ocelová konstrukce nesoucí dřevěný rošt a zastřešení sálu.

Levé křídlo ztužují nové průvlaky v otevřeném parteru a nová konstrukce stropu pod hmotou zasedacích sálů.

Materiály odrážejí náladu a řeč architektury.

Celá historická budova je oděna do nejčistší barvy – bílé a kontrastuje tak se světlým dřevem, použitém ve společenském křídle domu a červeným plechem v administrativní části, jež udávají základní paletu barevného tónování.

Materiálovou škálu doplňují čiré skleněné plochy komunikačního jádra, galerie a hranolu zasedacích sálů a červené předsazené zasklení vertikálního výklenku v ose hlavního vstupu ve štítové stěně.

Krytinou konstrukce krovu je nevýrazný, matný, šedý plech.

V parteru se projevuje velkoformátová betonová dlažba linek chodníků, v kombinaci s plochami vydlážděnými z přírodního kamene.